Soňa Husáková, franšízantka, finanční a realitní specialistka pobočky OK POINT Broker Consulting

Po škole jsem prošla několik zaměstnání, mihla jsem se v neziskovce a pak jsem nastoupila do korporátu jako firemní právník, kde jsem byla do mateřské dovolené. Během ní jsem stihla obě dvě děti a ani na chvilku jsem nezavítala zpátky. Naopak jsem ten čas využila k našlápnutí podnikání, protože jsem spojila vystudovaná práva s angličtinou, která mě vždy hrozně bavila. Postoupila jsem v ní tak daleko, že mám státnice z angličtiny a několik mezinárodních certifikátů včetně právnické angličtiny.

Dlouho jste pracovala jako právnička a pak jste změnila obor. Jaké to bylo?

Když mi to v korporátu začínalo být trochu těsné kvůli mému temperamentu a právo v kanceláři bylo pro mne příliš rigidní, tak jsem se začala poohlížet někde jinde. Táhlo mě to do lidských zdrojů i na pozice, kde se prezentovalo veřejně, takže jsem se dívala na pozice typu tisková mluvčí nebo PR specialista včetně hodně vysokých požadavků na angličtinu. V rámci toho jsem dělala pracovní pohovor u jedné významné instituce a tam jsem zjistila, že je to jednak o lidech a také, že ty pohovory fungují jinak, než člověk očekává. Paní ředitelka se mne zeptala, jak to že chci jako právnička změnit obor. S touto otázkou jsem se setkala již tolikrát, že jsem na ni měla odpověď. Ona ale řekla: „A co na to řeknou vaši rodiče?“, a tím mi úplně vyrazila dech. Napadlo mne, že asi ani nečetla můj životopis. Já, vdaná, nebudu přeci ve svých 29 letech řešit, co na to řeknou mí rodiče. Odpověděla jsem, že rodiče mne podporují ve všem, co dělám, a že je pro mne také důležité, co si o tom myslí můj manžel a zda mne podporuje. Paní vytřeštila oči a začala listovat v mém životopisu a dohledávat, že jsem vdaná. Nebyla připravená a položila mi otázku, která by už u pohovoru neměla padnout. 

To byl pro mne poslední signál. S pokusy něco změnit jsem skončila, přestala jsem hledat a chodit na pohovory.  Největší překážkou bylo, že jsem měla příliš vysokou kvalifikaci na danou pozici, nebo na druhé straně seděl někdo, kdo nebyl v rámci sociálních bariér s to pochopit, proč právnička mění oblast svého působení. Unavovalo mě lidem vysvětlovat, proč chci udělat změnu, když jsem lepší v něčem jiném, než co dělám. Protože v okamžiku, kdy někdo ví, co přesně dělá a v čem je dobrý, tak to ten protějšek rozpozná a využije a pro obě strany to znamená výhru. Pro zaměstnavatele je to zlaté vejce, pokud člověka vytěží v tom, co mu jde nejlépe. Tady jsem ale vždy narazila na zeď, kdy už se ani nesnažili dál zjišťovat, co dalšího můžu nabídnout. „Právnička mění zaměstnání. Prosím vás, tady jste v jiném oboru, ne děkujeme, na shledanou.“  Ani jsem nedostala šanci změnit ten obor. 

A kdy se to odehrálo? 

Bylo to v roce 2010, ale dnes už se tak ptát nemohou. Díky tomu jsem si při mateřské dovolené vyzkoušela pracovat na volné noze a překládala jsem.  Poté jsem nastoupila do nového zaměstnání  – pracovala jsem jako právník na katastru nemovitostí. Ve státní sféře ovšem můžete být sebevíc šikovní, odpovědní a zkušení, ale mzda je jasně daná tabulkami. To vše mne utvrdilo v tom, že jestli chci něco změnit a mít lepší finanční ohodnocení, tak musím začít podnikat.  Došlo mi, že pokud chci jinou pracovní pozici, musím si ji vytvořit sama.

Byl jedním z důvodů také rozdíl v platech mezi muži a ženami?

I když jsem neměla čísla na porovnání, byla jsem si toho vědoma. S manželem máme podobnou dosaženou úroveň vzdělání, podobně dlouhou odpracovanou dobu, a přesto jsme skončili tím, že byl v našich platech rozdíl skoro 50 000 Kč, když jsem šla na mateřskou. On byl ekonom, já právnička. Ze statistik jsem si zjistila, že rozdíly jsou obecně 20procentní. V mém případě ale finance nebyly kamenem úrazu. Já jedu na stejné vlně jako Jan Mühlfait. On tvrdí, že člověk může být úspěšný a prospěšný svému okolí tím, že dělá to, v čem je dobrý. Proto jsem primárně hledala uplatnění pro sebe. Byla jsem přesvědčena, že peníze přijdou, protože jsem dělala věci s nadšením a zájmem.

Dalo by se říci, že jste vše propojila a teď zúročujete své zkušenosti?

Ano a jakákoli zkušenost, kterou jsem po cestě posbírala, k tomu směřovala, aniž bych to věděla. Teď to opravdu můžu zúročit. 

Co tedy konkrétně děláte?

V OK pointu se pod jednou střechou věnujeme realitám a financím. Pomáháme klientům nakupovat a prodávat nemovitosti a zároveň řešíme peníze. Při nákupu ušijeme klientům hypotéku na míru. Finančních možností existuje u každého řada. Když někdo neví, co s penězi, hledáme způsob, kam je umístit, aby něco vynášely.

Je franšíza dobrý způsob, jak začít podnikat?

My franšízu spoluvlastníme s manželem, oba dva umíme dělat nemovitosti i finance. Klienti s námi řeší všechno a nemusí běhat po celém Brně, aby si zajistili jednotlivosti u různých lidí. U nás není nic, co bychom pro klienta neuměli udělat. Franšíza znamená to, že nám majitel Broker Consulting poskytl zázemí v podobě know-how a softwarového řešení a my jsme na naše náklady vybudovali fyzickou pobočku. 

Doporučila byste takový model ženám, které se chtějí vrhnout do podnikání, nebo změnit obor podnikání? Je tam nějaká vstupní podmínka?

Ano, tou podmínkou jsou peníze, protože franšíza není nikde zadarmo. Franšíza se kupuje a každý měsíc se platí poplatky. Záleží na tom, kolik je to peněz. Pro začínající je to skvělé za předpokladu, že mají odvahu nebo možnost do toho jít a zariskovat nějaký kapitál na začátku.  I když franšíza něco stojí, výhodou je podpora z centrály, nastavené procesy a ode mě se očekává, že půjdu do boje a přivedu zákazníky. 

Co je podle vás pro ženy největší bariéra při podnikání? 

To je velmi individuální. 

Narazila jste na něco?

Narazila jsem spíš na pejorativní postoje, že chceme najednou podnikat a riskovat takový krok. Já i manžel jsme totiž dali v práci výpověď. Ženy spíš mají problém, že rodina to neakceptuje, protože počítá s tím, že žena bude automaticky zajišťovat servis nebo péči o děti bez ohledu na to, zda má nějaké závazky apod.

Vy se o péči s manželem dělíte?

Ano, snažíme se to logisticky zvládnout. Díky tomu, že víme, jaká ta práce je, tak dokážeme pochopit, která schůzka a který klient mají prioritu. Když dopředu nahlásím, že budu celý den s klienty prohlížet nemovitosti, tak manžel ví, že si ten den nemůže naplánovat schůzky, protože se odpoledne musí postarat o děti, které jsou ještě malé.  

Jak je podle vás možné, že je u nás spousta žen s malým sebevědomím? 

U ostatních žen vidím, že by si samy podnikat netroufly, ale nevím proč. Nemám na to odpověď. Samy o sobě do toho nejdou. Mně nezbylo nic jiného, nebyl čas na hrdinství a já do toho musela skočit. Pak nastaly rozhodující okamžiky, kdy se mi veškeré předchozí zkušenosti a znalosti hodily. Po jednotlivých krocích jsem se dostala k výrazně posílenému sebevědomí, protože jsem zjistila, že není čeho se bát. Když člověk ví přesně, co dělá, jaké má znalosti, čemu rozumí a v čem je fakt dobrý, tak se pak může hrdě napřímit, stoupnout si do předních řad a říci: „Tady jsem, zeptejte se mne na cokoliv.“ 

Soňa Husáková bude mentorkou na Mentoringovém dni 7. listopadu 2020 , který je součástí legendární akce Equal Pay Day. Akci pořádá již 11. rokem nezisková organizace Business & Professional Women CR, z.s.

Cílem Mentoringového dne je předání zkušeností, zvýšení znalostí i posílení sebevědomí žen  prostřednictvím mentoringu a aktivního networkingu. 
 
Business & Professional Women CR, z.s.  je veřejně prospěšná organizace, která sdružuje aktivní ženy, které chtějí dělat mnohem víc, než jen byznys. Organizace je součástí mezinárodní sítě BPW International, jež působí  již 90 let ve více než 100 zemích světa. Zakládající členkou organizace byla česká senátorka Františka Plamínková. V ČR tuto organizaci založila v roce 2010 Lenka Šťastná s vizí, že když se ženy spojí, dokážou neuvěřitelné věci.
www.equalpayday.cz 

Rozhovor psala Lída Charvátová