Nadace Naše dítě zahájila osvětovou kampaň STOP! násilí na dětech

V druhé polovině listopadu byla zahájena osvětová informační kampaň STOP! násilí na dětech Nadace Naše dítě. Cílem kampaně je upozornit na nevhodnost používání tělesných trestů jako výchovné metody, upozornit veřejnost na to, že týrání se většinou děje za zavřenými dveřmi domácností a že by nikdo z nás neměl být lhostejný ke svému okolí. Šířit myšlenku kampaně může každý. 

Kampaň STOP! násilí na dětech navazuje na dlouholetou osvětovou činnost zakladatelky Nadace Naše dítě Ing. Zuzany Baudyšové. Stejně jako u jiných celospolečenských témat považují v Nadaci Naše dítě za důležité veřejnosti připomínat, že místo tělesných trestů lze děti vychovávat s láskou, respektem a porozuměním.

„Kampaň STOP! násilí na dětech cílíme na širokou veřejnost, především rodiče, sousedské komunity, pedagogické pracovníky a podobně. Rádi bychom zdůraznili, že pokud kdokoliv z nás tuší, že dochází k násilí páchanému na dítěti, neměli bychom váhat věc oznámit buď na Orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), nebo Policii České republiky,“ říká Zuzana Šafářová z Nadace Naše dítě.  

Jeden ze sloganů kampaně zní: Děti se samy neubrání! Často ke svým trýznitelům paradoxně mají jakousi patologickou vazbu, někdy nazývanou také jako Stockholmský syndrom (týká se obecně vztahu trýznitel-oběť), kdy děti raději zůstávají s rodičem-tyranem, než aby přijaly vysvobození z ohrožujícího prostředí. Velká část obětí domácího násilí týrání tají, bojí se o něm mluvit, případně ho i zapírají, nebo tvrdí, že si trest zasloužili apod. 

Trpělivost a láskyplná výchova místo facek

Jak je známo, děti potřebují bezpodmínečné a láskyplné přijetí. A kde jinde by se jim ho mělo dostat než ve vlastní rodině. Pokud dochází k týrání, dítěti mnohdy dlouho trvá, než vůbec pochopí, že skutečně je něco špatně. V prvotní fázi dítě nerozumí tomu, že v jiných rodinách se toto neděje a považuje bití, či jiný druh násilí za součást svého života. Pokud je však dítě dlouhodobě fyzicky či psychicky týráno, ztrácí postupně ve vlastním domově pocit bezpečí, cítí se nepřijímáno, nemá k nikomu z nejbližších lidí důvěru, může se cítit za situaci doma zodpovědné, mít výčitky, prožívat zmatek, úzkosti i deprese. Následky týrání mohou být u dětí skutečně fatální a ovlivnit jejich další psychosociální vývoj. 

„Je prokázané, že dítě, které bylo vystavené násilí v rodině, ať už přímo nebo jako svědek, je významně poznamenáno v rovině prožívání i chování. Děti mohou následně trpět různými poruchami chování či emotivity, v adolescenci a dospělosti se mohou u týraných dětí vyvinout různé druhy závislostí, poruchy příjmu potravy a podobně, zhoršuje se prospěch ve škole i vztahy s vrstevníky. V dospělosti bývají výrazně ovlivněny i v oblasti navazování a udržování mezilidských vztahů, a to jak těch blízkých a důvěrných, tak i těch formálních, pracovních,“ říká Mgr. Kateřina Mrzenová, dětská terapeutka a speciální pedagožka.  

Každý případ týrání je velmi individuální, stejně jako míra, kterou následný psychosociální vývoj dítěte týrání zasáhne. Závisí to na mnoha faktorech: věku dítěte, ve kterém bylo násilí vystaveno, postavením dítěte v rodinném systému nebo například přítomností jiných pozitivních vzorů v rodině, které by mohly dítěti poskytnout korektivní zkušenost. 

„Nezřídka se také stává, že dítě v dospělosti opakuje naučený vzor a samo se stává osobou, která se na druhých dopouští násilí. Nebo může naopak celoživotně zůstávat v roli oběti,“ doplňuje 
Mgr. K. Mrzenová. 

Obejdeme se v ČR bez fyzických trestů? 

V České republice je stále vysoká míra tolerance k fyzickým trestům, patříme mezi menšinu vyspělých zemí, kde fyzické tresty nejsou zakázané zákonem. Z dostupných průzkumů je také známé, že většina české společnosti je proti této změně legislativy.

Pachatelé trestného činu násilí páchaného na dítěti mohou být dle paragrafu 198 trestního zákoníku v České republice odsouzeni podle následků až na 12 let odnětí svobody. Bohužel než se případ dostane k soudu, je už často pozdě. V těch šťastnějších případech si dítě nese traumatizující zážitky po celý svůj život, v těch nejhorších může jít o trestný čin s těžkou újmou na zdraví, případně s následkem smrti. 

„Judikatura říká, že o týrání jde tehdy, jsou-li opakovaně či v delším časovém intervalu působeny útrapy, které jsou obětí vnímány jako hrubě pokořující. Já osobně určitě nejsem odpůrcem zákazu tělesných trestů, protože jde obecně o negativní jev s negativními následky. Bohužel však pachatel, který se dopustí tak excesivního jednání, je nastaven osobnostně a právní úprava na něj nemá vliv,“ říká Mgr. David Strupek, dlouhodobý advokátní poradce Linky právní pomoci Nadace Naše dítě. 

„Každý případ týrání se posuzuje zvlášť a je velmi individuální. Určitě nelze případy jakkoli zevšeobecňovat, motivace rodičů jsou velmi různé a často plynou z nekompetentnosti k rodičovství, traumat z vlastního dětství a podobně,“ dodává Mgr. D. Strupek. 

Oznamovací povinnost aneb nebuďte lhostejní ke svému okolí

Kampaň STOP! násilí na dětech má za cíl široké veřejnosti připomenout také tzv. oznamovací povinnost, která je v ČR uzákoněna od roku 1994 (paragraf 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Neoznámení trestného činu, když stoprocentně víme, že byl spáchán, je totiž také samo trestným činem a můžeme za něj být stíháni. Lhostejnost okolí může často vést až k tomu, že dítěti je skutečně vážně ublíženo na zdraví.

Jak poznat týrané dítě

•    Fyzicky týrané dítě bývá pobledlé, tiché, uzavřené
•    Je bojácné, úzkostné, uhýbá před pohlazením či dotekem
•    Má sebedestruktivní sklony
•    Mívá opakovaná poranění, modřiny, drobné rány hlavně v měkkých částech těla
•    Bývá smutné a zamyšlené, nerado odpovídá na otázky, jak přišlo ke zraněním
•    Vyhýbá se návratu domů, rádo zůstává např. u sousedů
•    Brání své rodiče, zlehčuje příznaky týrání, říká, že si trest zasloužilo
•    Nepřiměřeně reaguje na bolest, nebo naopak bolest jakoby necítilo
•    Má problém s navázáním přátelských vztahů

„Podezření na chování, které dosahuje roviny týrání, vede k odebrání dítěte z péče. Ideální je svěření jiné blízké osobě, prarodičům, ev. druhému rodiči, je-li schopen bezpečí poskytnout. Další variantou je náhradní péče v rodinném modelu, aktuálně nejtypičtější pěstounská péče na přechodnou dobu. Péče ústavního typu by měla být naprostou výjimkou, do 3 let věku dítěte vůbec,“ říká advokát Mgr. D. Strupek. 

Práva dětí a kde hledat pomoc

Dále je potřeba připomínat a uvědomit si, že děti mají svá práva, mezi která patří například právo na domov, na svůj vlastní životní prostor, právo žít v rodině, právo na vzdělání, právo na život bez hladu atd. Právo dětí na bezpečné dětství formuluje Úmluva o právech dítěte, kterou ČR přijala v roce 1991. V roce 2001 Nadace Naše dítě vydala Slabikář dětských práv.

Také samy děti se v případě ohrožení mohou dnes obrátit na množství institucí, které nabízí odbornou radu či pomoc. Například na Linku důvěry Dětského krizového centra, nebo i na Policii ČR. Pomoc mohou ale hledat také ve škole, nebo v sousedské komunitě. Je důležité, aby okolí dítěte závažné znaky případného týrání neignorovalo, dítě vyslechlo a v případě nutnosti podalo pomocnou ruku.

„Osvětová kampaň STOP! násilí na dětech poběží až do února 2020. Na různých plochách po Praze můžete vidět plakáty s červenou stopkou, na začátku nového roku proběhne také rozhlasová kampaň na stanicích Českého rozhlasu, který je mediálním partnerem kampaně. Kampaň komunikujeme samozřejmě také na našich sociálních sítích a webu“, doplňuje Z. Šafářová.

Jak se můžete zapojit

I široká veřejnost se může do kampaně zapojit tím, že použije plakáty, které jsou volně a zdarma ke stažení na webu: www.nasedite.cz. Nadace Naše tímto vyzývá kohokoliv, kdo s touto myšlenkou souhlasí, aby plakáty umístil na dostupné kanály (například firemní weby, časopisy, nástěnky v bytových domech, sociální sítě apod.). Pomůžete nám tak šířit osvětovou myšlenku pozitivního rodičovství a výchovy bez tělesných trestů ve svém okolí. 

Chci být doma v bezpečí.

Děti se samy neubrání!