Jiří Morštadt: Jak to vidím já
Je mu 46 let, strojní inženýr, má za sebou úspěšnou praxi ve vedoucích pozicích v polygrafii a dvou vydavatelských domech. Jeho dosavadní profesionální život je spojen s novinami. Je také tátou dvou synů. K jeho každodenní práci patří dobře se dívat kolem sebe a naslouchat lidem.
Proč jste vstoupil do politiky v době, kdy se od ní lidé spíše odvrací?
V poslední době vidím a slyším, že se většině občanů nedaří dobře, ba co víc, řada z nich se začíná potápět a má se hodně co ohánět, aby se vyrovnala se stále se zvyšujícími daněmi, nájmy, náklady na obživu, na vzdělání dětí, někteří dokonce už upadli do osidel exekutorů, odkud není snadná cesta zpět. Vidět a slyšet nestačí, k tomu, aby se věci měnily k lepšímu, je třeba něco dělat. Proto jsem před dvěma a půl rokem kandidoval do Zastupitelstva města Ústí nad Labem, kde žiji a podnikám a vloni také do krajského zastupitelstva. V obou případech jsem získal důvěru občanů a stal jsem se zastupitelem statutárního města Ústí nad Labem a zastupitelem Ústeckého kraje. Jsem předsedou finančního výboru města a členem výboru pro národnostní menšiny ÚK. Zároveň jsem poradcem senátora Jaroslava Doubravy, a tak mohu povýšit zájmy regionu na celostátní úroveň.
Proč myslíte, že se důvěra v politiku u občanů vytrácí?
Více než dva roky v politice, kterou přirozeně pozorně sleduji nejen na komunální, ale i krajské a celostátní úrovni, ve mně vzbuzují otázky: Co děláme špatně, že lidé politikům velkých i malých stran důvěřují čím dál tím méně? Dlouhodobě to ukazuje i volební účast, která v Ústeckém kraji dosahuje sotva 30 %. Nepatrně se přes ně přehoupla jen při přímé volbě prezidenta. Jaká byla ale nabídka kandidátů? Jak byla vedená kampaň, že veřejnost zjitřila a znesvářila? Není to stejné jako v politických stranách, ve vládě, v Parlamentu, nebo v Senátu? Myslím, že ano. Jediným měřítkem úspěšnosti se v politice na všech úrovních staly peníze. Handicapovaní spoluobčané, sociálně slabí jedinci, ale i rodiny s malými dětmi sotva ocení nákup či pronájem Pandurů, letadel Casa nebo Grippenů, když mají co dělat, aby vyšli od výplaty k výplatě mezd, důchodů nebo sociálních dávek. Peníze mizí nekontrolovatelně všude, na silnicích, v solárních elektrárnách, ve zdravotnictví… Potom není divu, že vzkaz veřejnosti zní: Děkujeme, odejděte! Za minulého režimu nám bylo líp! Proto musí být snahou politiků poučit se z minulosti, odstranit chyby tak, aby se občanům v České republice lépe žilo.
